Obnova po hurikánu dělá z cizinců hrdiny

Old Fort v Severní Karolíně je idylické městečko zasazené do pohoří Blue Ridge. Za běžných dnů tu bublá potok pod krytými mosty, zatímco cyklisté a výletníci prozkoumávají nedaleký národní les Pisgah.

„Pokud tu žijete dlouho, nemůžete si ani zajít do obchodu, aniž byste potkali 20 lidí, které znáte,“ řekla Melissa, celoživotní obyvatelka, která zná téměř každého ve městě.

Od 26. září 2024 napršelo při hurikánu Helene za tři dny přes 40 centimetrů srážek. Mírné potůčky se proměnily v dravé řeky, které rvaly domy ze základů a vyvracely stromy, které se tyčily nad hlavami po celé generace. Sesuvy půdy se valily po horských svazích, pohřbívaly auta, vyřazovaly z provozu elektrické a mobilní vysílače a odřízly přístup k celým sousedstvím – a sousedy od sebe navzájem.

„Ten pocit se opravdu nedá popsat, jako by se všem v mžiku změnil svět,“ řekla Melissa.

Reakce komunity byla okamžitá, jak je ostatně mezi obyvateli Old Fortu zvykem. „Každý tady má vlastní auto, takže během 30 minut se lidé začali hemžit s motorovými pilami a nářadím, aby se pokusili odstranit překážky z cesty.“

Melissa je hostitelkou Airbnb už osm let. V oblasti vlastní a spravuje tři Airbnb – po jednom v Old Fortu, Asheville a Black Mountain. „Zbožňuju západní část Severní Karolíny a nic mi nedělá větší radost, než když pomáhám lidem, aby se tady cítili co nejlépe – ať už jsou tady na dovolené, nebo když pomáhají naší komunitě postavit se zpátky na nohy.“

Od příchodu hurikánu otevřela Melissa své domy prostřednictvím Airbnb.org 24 skupinám dobrovolníků a 13 rodinám, které musely opustit své domovy.

„Ve skupinách každý den vídám příspěvky, že některá z církví nebo neziskovek přijede s dostatkem jídla pro 2 000 lidí,“ řekla. „Někteří lidé jsou pořád bez elektřiny nebo bez práce.“

Amanda, dobrovolnice z Jamestownu v Severní Karolíně, dorazila k Melissině Airbnb s autem plným plenek, umělé výživy a nouzových potřeb pro ty, kteří je potřebují. Z původně jednorázového pobytu se stala rodinná mise. Na další cesty vzala Amanda své děti, třináctiletou Avis a desetiletého Briggse, a z Melissina bydlení udělala základnu pro humanitární operace.

I když od hurikánu Helene uběhly tři měsíce, Old Fort se stále snaží najet do starých kolejí. Přes to všechno zůstávají Melissiny nemovitosti majákem naděje a nabízejí přístřeší a komunitu těm, kteří pomáhají obnovit její milované rodné město.

„Ubytovali jsme několik místních obyvatel, kteří přišli o domov, a další, kteří neměli elektřinu, vodu a internet – dokonce se nám povedlo zařídit Starlink, což byla velmi vítaná pomoc. A samozřejmě jsme hostili spoustu dobrovolníků, kteří přijeli pomáhat z jiných států.“

I děti přiložily ruku k dílu. Avis psala povzbudivé vzkazy, které přikládala k dodávkám jídla, zatímco Briggs se stal „čestným zaměstnancem měsíce“ v darovacím centru a mával na každé auto, které projelo frontou. „Nikdy jsem ho neviděla tak tvrdě pracovat,“ vzpomínala Amanda. „To byl zlomový okamžik.“

Dny se změnily v nepřetržitou práci. „Vstávali jsme za úsvitu. Jakmile se rozednilo, už jsme byli venku. Někdy jsme rozváželi až do devíti hodin večer,“ řekla Melissa.

Uprostřed zkázy našla Melissa naději na nečekaných místech. Jako když Avis odmítla odejít a schovala se v domě, aby zůstala poblíž slečny Joyce, starší obyvatelky, s níž se spřátelila, nebo když jí Amanda vyprávěla, jak se Briggs budil v šest ráno a ptal se: „Jedeme k Melisse? Co budeme dnes dělat?“

Tato zkušenost Melissu utvrdila v tom, proč svůj domov otevřela cestovatelům.

„Je neuvěřitelné, že někdo, kdo není zdejší, se tak angažoval pro naši komunitu,“ řekla. „Během krátké doby se stali součástí naší rodiny.“