Když dcera odjela studovat do zahraničí, ocitla jsem se sama ve velkém bytě s mnoha náklady. Uvažovala jsem o stěhování, ale nakonec jsem se rozhodla nabídnout dceřin pokoj na Airbnb, abych viděla, co se bude dít.

Hostitelství musíte mít rádi, musíte se rádi dělit a být schopni zajistit, aby si u vás hosté zvykli a nic nepotřebovali. Především jim ale musíte být schopni dát tipy, které potřebují nebo které jim mohou zpříjemnit pobyt. Tím se to liší od hotelu. Tenhle aspekt musí převážit nad touhou jenom vydělávat peníze.

Několik dní dopředu jim pošlu podrobné informace o check-inu a o tom, jak se ke mně dostanou z letiště nebo z nádraží. Pak si ověřím, že je dokonale uklizeno a čisto v ložnici a v koupelně a že jsou tam k dispozici všechny produkty (ručníky, sprchový gel, šampón a podobně). Potom dám na viditelné místo heslo na WiFi a společně s ním mapy Paříže, metra a další brožury.

Že poznávám nové lidi! Snažím se jim poskytnout všechno, co potřebují, aby se jim u mě líbilo a odvezli si spoustu skvělých vzpomínek.

Miluji, když mám kolem sebe čisto a uklízeno. Hostitelství mi umožnilo udělat změny, díky kterým můj byt působí udržovaněji.

Jednou jsem přišla o něco dřív a našla jsem doma hosta, který tam měl tu noc spát. Byla to žena, a když mě uviděla, zarazila se a chtěla vědět, kdo jsem. Musela jsem si nechat tu otázku zopakovat, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem se nepřeslechla. Odpověděla jsem, že jsem hostitel. Ptala se dál: „A to tady budete každý den?“ Pozdvihla jsem obočí: "Ehm, ano, bydlím tady." Myslela si, že si rezervovala celý byt jen pro sebe. Nakonec se to vysvětlilo, obě jsme se tomu zasmály a její pobyt proběhl naprosto hladce.