Homosexualita byla v 60. letech 20. století na většině území Spojených států všeobecně nezákonná. V té době existovaly zákony, podle kterých byl zločin požadovat nebo mít sex s osobou stejného pohlaví. Taky nebylo povoleno oblékat se jako jiné pohlaví, než jak se člověk narodil. V některých případech stačila pouhá přítomnost gayů ve skupině, aby policie prohlásila shromáždění za „výtržnictví“. Pro mladé gaye tak byl New York, kde byly tyto zákony vymáhány s extrémními předsudky, nehostinný a nebezpečný. Často je zavrhly vlastní rodiny a nezřídka se stávalo, že žili bez domova na ulici. Kvůli těmto krutým podmínkám začali mnozí brát drogy a běžné bylo i šíření různých nemocí. Tato těžce marginalizovaná část populace měla jen málo míst, kde bylo možné nabrat síly. Bezpečným útočištěm se začala stávat undergroundová síť gay barů a shromažďovacích míst. Protože ale tyhle podniky nebyly úplně legální, zaujaly pozornost skupin organizovaného zločinu, které v nich viděly potenciální zdroj příjmu.

Koncem šedesátých let vedla zločinecká rodina Genovesů většinu gay barů v Greenwich Village v New Yorku, kde mohli využívat svých kontaktů k obcházení místních předpisů a zákonů. V létě roku 1969 provedla policie sérii zátahů na jeden z nejdůležitějších a cenově nejdostupnějších barů, The Stonewall Inn, který se stal útočištěm pro mladé lidi prchající z ulic a od násilí, kterému čelili ze strany vlastních rodin. Nijak nezvyklá nebyla ani policejní brutalita, a to zejména při zatýkání mladých gayů nebo lidí černé pleti. Když newyorská policie provedla třetí ze série zátahů na Stonewall, stálí zákazníci už začali mít dost života mezi chamtivými zločinci, bezdomovectvím a násilnou policií. Když se jedna z hlavních postav homosexuálního hnutí, míšenka a drag king Stormé DeLarverieová, zapletla do potyčky s policií, která 28. června 1969 vtrhla do klubu, napětí překročilo únosnou hranici a dav, který se shromáždil po zátazích, začal na policisty házet mince, baterie a lahve. Rozzlobený dav prořízl pneumatiky policejních vozidel a policisté, kteří byli v menšině, se zabarikádovali uvnitř baru s vidinou úkrytu před davem, který se rychle rozrostl na pět nebo šest set lidí. Kromě DeLaverieové nemůžeme zapomenout ani na afroamerickou aktivistku za práva transgenderových osob Marshu P. Johnsonovou a portorickou aktivistku Sylvii Riverovou, na které se dodnes vzpomíná jako na vůdkyně rebelie, jejíž účastníci vytrhali ze země parkovací hodiny, aby prolomili policejní barikádu. Dorazily taktické posily newyorské policie v plném vybavení proti povstalcům, ale mladí je přechytračili. Podařilo se jim totiž využít úzké, diagonální, nepřehledné ulice a policejní sbory obklíčili. Nakonec se povstání rozrostlo na tisíce protestujících a nepokoje a potyčky mezi policií a aktivisty za práva gayů pokračovaly několik nocí, což podnítilo protesty za solidaritu i ve Filadelfii a další nepokoje před sídlem deníku The Village Voice, který na svých stránkách počáteční povstání odsoudil. Přestože hnutí za práva gayů nebyla v té době nic nezvyklého, události v červnu a červenci roku 1969 přidaly celé situaci, kterou se lidé dřív snažili řešit poklidně a s úctou k ostatním, prvek bojovnosti.

Po událostech ve Stonewallu vznikla skupina The Gay Liberation Front, inspirovaná ráznou taktikou hnutí Černých panterů a protiválečných demonstrantů, která byla solidární s mnoha černošskými kauzami, a proto například zorganizovala pochod do ženského nápravného zařízení, aby vyjádřila podporu černošské politické vězeňkyni Afeni Shakurové. O rok později, 28. června 1970, proběhl při příležitosti výročí Stonewallského povstání oslavný pochod tehdy nazývaný Christopher Street Liberation Day. Ve stejnou chvíli se uskutečnily pochody také v Los Angeles a v Chicagu, které se staly prvními pochody Gay Pride v historii. Tato tradice pokračuje dodnes. Během dvou let od událostí ve Stonewallu vznikly skupiny pro práva gayů téměř ve všech velkých městech v Americe, stejně jako v Austrálii, Kanadě a západní Evropě a brzy se objevily politické koalice gayů v obou hlavních amerických stranách. Stonewall představoval zlomový bod v boji za spravedlivé zacházení vůči komunitě LGBTQI a jeho dopad přímo souvisel se silou odporu. Archivní web vytvořený patronem Stonewallu Willsonem L. Hendersonem uvádí, že mezi nejpopulárnější písně v jukeboxu Stonewallu v létě 1969 patřila „Stand“ od kapely Sly and Family Stone. Píseň dodává posluchačům odvahu následujícím textem: „Postav se za to, o čem víš, že je správné / je to právě pravda, které se někteří nedokážou podívat do očí.“ Tento text představuje morální imperativ, který si lidé v průběhu dějin osvojili, aby bojovali za svobodu.

Hnutí Black Lives Matter je víc než jen současnou politickou událostí. Je součástí staleté tradice povstání utlačovaných a jeho cílem je spravedlivé a férové zacházení a přístup k základním lidským právům. A pokud dojde ke zneužívání, nespravedlnosti a brutalitě, pak ti, kdo si představují lepší a bezpečnější svět, do něhož můžeme všichni patřit, budou klást odpor a bojovat za naši věc. Jak řekla autorka, revolucionářka a aktivistka Angela Davisová: Svoboda je neustálý boj.